Dolní Věstonice leží na Jižní Moravě, severně od města Mikulov. Městečko je známé díky archeologickému nálezu sošky Věstonická Venuše. Dolní Věstonice se rozkládají na úpatí Pavlovských vrchů a na břehu soustavy vodních nádrží Vodní mlýny. Vodní nádrže jsou postaveny na řece Dyji, původně měli sloužit k zadržení vody při povodních. V dnešní době jsou na březích vybudovány pláže a v jejich okolí rekreační střediska a kempy. Nejvýše položeným místem nad městečkem je Děvín ( 549 m.n.m.). Jižním směrem od Věstonic jsou na stráních okolních kopců rozsáhlé vinohrady. Západním směrem od Dolních Věstonic vidíme soustavu ropných věží. Městečkem prochází dálkové značené cyklotrasy, Moravská vinná a Mikulovská. Z městečka vede značená turistická trasa. Jižním směrem dojdeme k zřícenině hradu Dívčí hrady, tady najdeme rozcestí a počátek Naučné stezky Děvín, po které vystoupáme na vrcholek kopce Děvín. Z vrcholku Děvína můžeme dále pokračovat přes soutěsku na vrcholek Stolové hory ( 458 m.n.m.), kde je významné archeologické naleziště. Cestou budeme procházet kolem zříceniny Sirotčího hrádku.
Historie obce
Území obce bylo osídleno již od pravěku jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 30-25 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Jedním z nejvýznamnějších zdejších archeologických nálezů je nepochybně plastika Věstonická venuše, objevená již roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312 (Wistanicz). V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci - habáni. Roku 1930 měla obec 688 obyvatel, většinou německé národnosti (93,3 %)[3] – tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni.
Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000 – 25 000 př. n. l. Patří tak k vůbec nejstarším ukázkám umělecké tvorby tohoto druhu, a to celosvětově.
Soška byla nalezena 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Paleolitickou krásku objevil tým Karla Absolona, známého badatele ve speleologii a archeologii. Sám profesor tehdy na lokalitě nebyl přítomen, ačkoli je většinou za objevitele označován. Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě.
Podoba sošky
Je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Materiál, který byl k její výrobě použit, je pravděpodobně směsí hlíny a vápence, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí. Zajímavostí je výrazná stylizace obličeje (pouze oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami), nepřítomnost krku, mohutnost povislého poprsí (levé ňadro je větší) a boků. Na zadní straně jsou patrné rýhy znázorňující zřejmě tukové zářezy.
Zkoumání sošky
V létě 2004 podstoupila soška důkladné „vyšetření“ na tomografu. Důvodem k tomu bylo, že od jejího nalezení uplynulo 80 let a jen čtyřikrát se badatelé pokusili zjistit, z čeho je přesně vyrobena. Poslední výsledky potvrdily, že plastika je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Žádný z dosavadních výzkumů tak jednoznačnou odpověď nedal. Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
Umístění
V současnosti je soška Věstonické venuše v držení Moravského zemského muzea v Brně, kde je uložena ve sbírkách ústavu Anthropos. Její hodnotu stanovili v roce 2004 američtí starožitníci na 40 milionů dolarů.[1]
Od roku 2008 je archeologické naleziště Dolní Věstonice a soubor nejvýznamnějších nálezů, včetně Věstonické venuše, národní kulturní památkou.[2][3][4]
Další nálezy
Venuše z Dolních Věstonic není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známy také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Proslulá je rovněž Landecká venuše (nazývaná také petřkovická) nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek. Tato 4,6 centimetru vysoká soška z krevele je torzem a nemá hlavu. Její výjimečnost spočívá v netypicky štíhlých proporcích, které milovníkům moderního umění dokonce připomínají kubistickou sochu.[zdroj?]
Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ve francouzském Lespuque byla zase nalezena venuše vyrobená z klu mamuta. Obdobné figurky starší doby kamenné spatřily světlo světa i v řadě dalších zemí, například v Německu, v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.
